Ještě není pozdě

ještě není pozdě, ještě pořád dejchám
ještě není pozdě, ještě pořád spěchám
ještě není pozdě cigáro si dát
ještě není pozdě a mít tě rád

ještě není pozdě nastartovat káru
ještě není pozdě vyjet někam až k ránu
ještě není pozdě pár panáků si dát
ještě není pozdě a mít tě rád

Ne, nic nevzdávám
ještě pořád vím, jak voní tráva
když do ní pomalu poprchává
pořád mě dostává
když přijde podzim
a tažní ptáci
k jihu se vrací
domů se vrátí jenom ti, co přežijí

ještě není pozdě na záda hodit tornu
ještě není pozdě plout okolo Hornu
ještě není pozdě pod hvězdama spát
a ještě není pozdě a mít tě rád

ještě není pozdě a rozfofrovat prachy
ještě není pozdě na pořádný krachy
ještě není pozdě bez peřiny spát
ještě není pozdě a mít tě rád

Ne, nic nevzdávám,
ještě pořád vím, jak voní tráva
když do ní pomalu poprchává
pořád mě dostává
když přijde podzim
a tažní ptáci
k jihu se vrací
domů se vrátí jenom ti, co přežijí

ještě není pozdě pohladit tvý vlasy
ještě není pozdě cítit vůni tvojí kůže, kde si byla asi
ještě není pozdě za pravdu ti dát
ještě není pozdě a mít tě rád
ještě není pozdě mít tě rád
ještě není pozdě a mít tě rád
ještě není pozdě

Váhám

jestli jsme spolu byli
šťastni jen jednu chvíli
tak mi to za to stálo
má milovaná Váho
tak mi to za to stálo
má milovaná Váho
jestli jsme spolu byli
šťastni jen jednu chvíli

jestli jsme ztratili se
můžem se najít zase
když cestou nezemřeme
prostě se rozhodneme
když cestou nezemřeme
prostě se rozhodneme

jestli jsme ztratili se
můžem se najít zase

jestli jsme ztratili se
můžem se najít zase
jestli jsme ztratili se
můžem se najít zase
jestli jsme ztratili se
můžem se najít zase

jestli máme spolu
pít z jedné studny vodu
chtěl by sem moje milá
aby to živá voda byla
chtěl by sem moje milá
aby to živá voda byla
jestli máme spolu
pít z jedné studny vodu

jestli jsme ztratili se
můžem se najít zase
jestli jsme ztratili se
můžem se najít zase
jestli jsme ztratili se
můžem se najít

Geronimo

ten den byla brána otevřená
a slavnost dobře připravená
ten den se všichni svatí vrátí
svatej Jeroným dneska všechno platí

pevnost obklopená bílými písky
dneska plná je tequily a whisky
uprostřed davu kráčí ten, co ho všichni znají
na každém stromě jeho tvář vídávají

je to ten chlápek
co nemíří nikdy mimo

uprostřed všech na svém trůnu sedí
jeden z těch co vždycky všechno vědí
a vždycky co chce má, a vždycky co chce smí
v kostele za prachy svý hříchy vykoupí

pak v jednu chvíli jejich oči se střetly
bylo v tom všechno – tvé tělo zetlí
vyšly tři střely, nesly jasnou zprávu
za mé dva syny, ženu, půdu a trávu

je to ten chlápek
co nemíří nikdy mimo

a potom ticho, všichni jak oněmělí
dobře ví, kdo je chlap, co na ně zuby cení
toho dne bere si svoje nový jméno
celej svět ví, kdo je to Geronimo

je to ten chlápek
co nemíří nikdy mimo

Geronimo
Geronimo
Geronimo
Geronimo

Chtěl bych ti říct

chtěl bych ti říct
pořád mám tě rád
i když není to lehký
sama nejlíp víš
a že nemám kdy
když sám chodím spát
ty tady nejsi
a jinde spíš

chtěl bych ti říct
že pořád čekám
až zase přijdeš
a ruku mi dáš
a řekneš: Lásko
i když se vztekám
tak tady jsem
a tady mě máš

chtěl bych ti říct
zas ti chci věřit
každý tvý slovo
a každej tvůj vzdech
protože než nevěřit
lepší je nežít
než zbláznit se z toho
než se jenom přít

chtěl bych ti říct
že pořád čekám
až zase přijdeš
a ruku mi dáš
a řekneš: Lásko
i když se vztekám
tak tady jsem
a tady mě máš

já chtěl bych ti říct
že chci ti dát
to nejcennější
co na světě mám
dát ti svůj čas
kdy ještě můžeme se smát
čas co se krátí
každým z nových rán

chtěl bych ti říct
že pořád čekám
až zase přijdeš
a ruku mi dáš
a řekneš: Lásko
i když se vztekám
tak tady jsem
a tady mě máš

a řekneš: Lásko
i když se vztekám
tak tady jsem
a tady mě máš

Poslední večeře

beru každé nové ráno jako naše poslední
jen od sebe se odvrátíme, mlčíme, ať ticho zní
beru každé nové ráno jako naše poslední

a každé naše milování beru jako poslední
je-li to dnes naposled, ať zem se chvěje, zvony zní
každé naše milování beru jako poslední

poslední večeře páně, poslední nádech, poslední výdech
poslední večeře páně, poslední nádech, poslední výdech
a potom amen

každé tvoje usmívání beru jako poslední
to večerní i to ranní ukládám si ke snění
každé tvoje usmívání beru jako poslední

a každé naše povídání beru jako poslední
ať slova mají sílu klání, ve verších ať proto zní
každé naše povídání beru jako poslední

poslední večeře páně, poslední nádech, poslední výdech
poslední večeře páně, poslední nádech, poslední výdech
a potom amen

beru všechny nové plány jako naše poslední
nežádány, nečekány, odsouzeny k zetlení
beru všechny nové plán jako naše poslední

poslední večeře páně, poslední nádech, poslední výdech
poslední večeře páně, poslední nádech, poslední výdech
a potom amen

Louvre

chtěl bych tě potkat zítra v pařížský kavárně
kde štamgast kafe pitvá, seděl bych na ráně
chtěl bych tě potkat zítra v Louvru na nádvoří
kde mladý holky chytaj poslanci, doktoři

chtěl bych tě potkat včera, jo to bych vážně chtěl
byla bys holka, která mění se na úděl
chtěl bych tě potkat včera, pod květy moruší
do ucha šeptat slova, který se nesluší

měl jsem tě potkat trochu dřív
dneska bych neměl v hlavě chlív
měl jsem tě potkat
o trochu, o trochu dřív

chtěl bych tě potkat včera, to měl jsem vážně chuť
na každou holku, která vaří se jako rtuť
chtěl jsem tě potkat včera, dávno po půlnoci
kdy trhají se těla, a mizí bez pomoci

chtěl bych tě potkat dneska, jo to bych vážně chtěl
a abys byla hezká a já ti naletěl
chtěl bych tě potkat dneska i s drakem na kříži
byla bys osmá decka, která mi přitíží

měl jsem tě potkat trochu dřív
dneska bych neměl v hlavě chlív
měl jsem tě potkat
o trochu, o trochu dřív

měl jsem tě potkat třeba o měsíc dřív
to bylas jak střela a pila víc piv
měl jsem tě potkat dřív o pár let
dneska byla bys fotka a já jak led

měl jsem tě potkat trochu dřív
dneska bych neměl v hlavě chlív
měl jsem tě potkat
o trochu, o trochu, o trochu dřív

Nezbývá

Černá a bílá

kdyby holky nebyly, nebylo by komu hrát
kdyby holky nebyly, nebylo by s kým spát
kdyby holky nebyly, na světě vlád by mír
kluci by splnili, co slíbili, svět by byl samý Sir

kdyby kluci nebyli, vlád by tu jiný druh
kdyby kluci nebyli, co by pak dělal Bůh
kdyby kluci nebyli, nikdo by neviděl
všechnu tu krásu, kterou stvořili k potěše ženských těl

je tady černá a bílá
noc a den
slunce a led
dvě barvy
toho samýho vína
i pád
i let

kdyby holky nebyly, nikdo by neviděl
prázdniny v Římě, Amélii, autor by vyhořel
kdyby holky nebyly, tak by si netušil
co je to láska aspoň na chvíli, i když bys hodně pil

kdyby kluci nebyli, sám by zůstal míč
kdyby kluci nebyli, nedostaneš petrklíč
kdyby kluci nebyli, svět by smutnej byl
holky by se nudily, jablko viselo by dýl

je tady černá a bílá
noc a den
slunce a led
dvě barvy
toho samýho vína
i pád
i let

kdyby dva póly nebyly, svět by se netočil
stromy by tu nebyly, kdyby tu nebyl pyl
nebylo by řek bez mraků, a měst bez lidí
a lidí bez bijáků, kde dva se nestydí

je tady černá a bílá
noc a den
slunce a led
dvě barvy
toho samýho vína
i pád
i let

i pád
i let

i pád
i let

i pád
i let

Vlna

Virtuální

koukáme do mobilů
a ztratili jsme oči
plný plánů a cílů
svět se kolem nich točí

ťukáme do klávesnic
čteme si dlouhý zprávy
neříkají často nic
jsou hlavně vtipný, hravý

žijeme na Facebooku
ve snaze zažít život
sdílíme víc než ruku
než ze zdí vypnout přívod

mluvit zapomínáme
milujem krátký zprávy
280 znaků máme
na to celý svět spravit

a kde je láska
a kde je odhodlání
a kde touha
a kde je ržání koní
a kde je volnost
a kde je mávání křídel
a kde je pravda
tak to bych fakt rád věděl

Pozvánka

tohle je pozvánka na rande
do příštího života
kdyby to vyšlo
když přijde samota
tak tady čekám jako tolikrát
vážně nevím jestli to vyjde
euforie nebo prázdnota
bude to Země, nebo jiná planeta
budu jen trpět, nebo se pořád smát

Jak to tak vidím
některý věci už byly
ale já přesto věřím
že zase přijdou
vrátí mi paměť
a zase narostou vlasy
budu mít radost, že dozrály klasy
a ptáci, že staví hnízda

zas budou mít smysl
Knížky jak Rychlý šípy
Podlehnu poprvé kouzlu pípy
a dám si pivo
zas budu řešit, kterou kopat nohou
a že někdy málo, je víc než mnoho
a než mrtvo, lepší je živo

zase tě potkám
a bude to láska
budeš má milá hebká kráska
a dáš mi pusu
zas budu si myslet, že je to navždy
až potkám tě s jiným, jsem schopnej vraždy
a zavolat Rusům 🙂

až budu umírat, zas budu řešit
jestli se kát, anebo dál hřešit
Buddha nebo Bůh?
a budu zmatenej dál, jak celej život
a pak řeknu si, tohle byl jenom pilot
ten příští bude lepší – uch

Nevstávám

dneska nevstávám, nepracuju
nikomu nevolám, nemailuju
nikomu nepíšu, nenadávám
jenom nevstávám

dneska nevstávám, auto nestartuju
nikam nejedu, město nezamořuju
nikam nechodím, neoxiduju
dneska nevstávám

nevstávám – nepracuju
nevstávám – nekomunikuju
nevstávám – neexistuju

prostě nevstávám, neprovokuju
nikoho netrápím, neuklidňuju
zle se nedívám, nekarikuju
dneska nevstávám

fakt nevstávám, ale nemiluju
s nikým se neloučím, nesbližuju
nikdo neodchází, ani se nepakuju
prostě nevstávám

nevstávám, ale prášky nepolykám
ani se neomlouvám, prostě nejdu nikam
nic mě nebolí, nezavzlykám
ale nevstávám

nevstávám, ale neumírám
žíly si neřežu, plyn nezapínám
z okna neskáču, náboje nenabírám
prostě nevstávám

Kámo

hej kámo, proč si tolik zbitej,
komu jsi za ty rány stál
koukám, šel po tobě jak lítej
a nebo jsi se trochu bál
oplatit ránu taky ranou
že se nevyplatí
až staneš tam, před velkou bílou bránou
na konci trati

hej, proč na zemi sedíš
když vstaneš, máš o hlavu víc
„dík paní“ mezi zuby cedíš
Když cinkot mincí uslyšíš
Jak dlouho prach z chodníku stíráš
I kdybys nemusel
když celý dny jenom do tmy zíráš
věříš jednou přijde den

hej, holka, pořád tady stáváš
každý den říkáš naposled
když na auta kolem rukou máváš,
posledních pětadvacet let
on jednou přijde, pořád věříš
a odveze tě pryč
bílej dům, bílej plot a pak už nevíš,
Hollywoodskej kýč

Ben Nevis

stoupám, pode mnou Evropa střed
stoupám, dole se mění svět
kopce jsou zelenější i voda víc zelená
mraky ocelovější, a mokrý ramena

stoupám a mám jasnej směr
stoupám, kompas míří na sever
kde legendy jsou živý, až by se člověk bál
že to nejsou ryby, co plavou opodál

u moře sem chvíli byl
teď stoupám do mraků
po nocích slyšel písně víl
milenek ovčáků
ač byl jsem kde jsem byl déšť byl můj kámoš u silnic
a vzduch tam vážně hustej byl, z dýmem z pálenic

stoupám a klesám k útesům
stoupám a fakt nevím, jestli to donesu
jenže jak to bývá, náhle se v dálce zjevil cíl
z mlhy se vynořil starej maják, prostě tam byl

stoupá a klesá sklenicí vzduch
stoupá, jak tohle dělaj, ví jen bůh
nahoře se houpe pěna, jak tuleň v příboji
pěna svědkyně němá, kdo tohle ustojí

Kurtizána

stává se to vždycky z rána
snad bývalá kurtizána
nikdy mě to nemine
stará dáma v kombiné
sedí na střeše
a kouří u nás v domě

cestou z ložnice anebo ze spíže
stará dáma v negližé
na střeše tiše vítá den
tvář obrácenou na Eden

sedí na střeše
a kouří u nás v domě

možná ukecává dveřníka
který vždy tolik naříká
že ráj je plný, nabytý
a každý chce tam, ty i ty
sedí na střeše
a kouří u nás v domě

Došla mi síla

došla mi síla
tomu bych nikdy nevěřil
došla mi síla
jdu ulicí
je jeden věčnej stín
v nadhlavníku Hitchcockovy ptáky
můj mozek si propůjčily taky
ke svým hrám
trhají provázky ovčího sýra

mlha se stahuje; jak smyčka kolem krku

staví se do cesty; zeď, kterou nejde projít

kapsářka s rukama, dvě myši na úprku

málokdy v klíně, tam jen dvojí lze najít

po poušti kráčím
vpravo je nic
a vlevo je něco
tady jen já
ti lidé kolem vůbec nejsou
stopař předešlých zim
je jako podzim sám
barevný, ulítlý, zbyl
jenom Camusův stín
cizinci v ulicích

Koleje

tvý tělo – koleje
dvě nohy, pro koho?
dvě cesty dopředu
a žádná zpátky

tvůj pokoj – nádraží
automat na kafe
projíždí osoby
v beztvarém davu

tvé vlasy – pavučina
punčochy pro vrahy
seš zase mezi svýma
a to mě nebaví

vysáváš v bezkrví
zaslepené letce
vysáváš bezbranný
a to jde tak lehce

rozbij mé oči
na lep ti skočím
o kámen praská
veliká
láska

Kluku

ještě celý byt, nese tvoje stopy
poznal jsem to hned a uši jsem sklopil
na polici, nenechám svojí ruku
a ten kdo to sved, říká dej si pozor kluku

půl hodiny hodiny zpět, v kině jsme se smáli
prsty hlavoví, útokem se brali
tvoje vlasy, navoněly ruku
tvý řasy ohnivý říkaj, dej si pozor kluku

ještě celej svět, nese tvoje stopy
znám tě nazpaměť, stejně jsem nepochopil
na polici, nenechám svojí ruku
a ten kdo to sved, říká dej si pozor kluku

Myš

kdybys byla moje milá, malá jak ta myš
tak bych se naučil spát u tebe blíž
kdybys byla moje malá milá jak ta myš
tak bych se naučil žít u tebe blíž

jenom malá, šedivá myš
mi tady zbyla, vždyť víš
jenom malá, růžovošedivá myš
mi tady byla, a ty jinde spíš

kdybys byla moje milá nebyla beranem
tak by hvězdy pověděly, na furt spolu zůstanem
Kdybys moje milá rohy neměla
tak spolu oheň rozpálíme vždycky do běla

dokud jsi moje milá čísla neznala
neměla jsi problém, kdy jsi chtěla sis mě nedala,
dokud jsi moje milá nevěděla jak se čísla čtou
měl jsem pocit, že si lítám nad vodou