Poslechnout album

Bio

Někdo si píše deník, někdo fotí, někdo maluje. Já si své životní zážiky zapisuji do textů. Začal jsem je zpívat, když jsem se trochu naučil hrát na kytaru. První „seriózní“ text je z roku 1987, kdy jsem byl ještě na škole. Byla to trampská písnička a hrál jsem ji kamarádům na vandrech.

Z téhle zábavy vznikl folkový projekt MÁTA, který měl první koncert v roce 1993 v Táboře. Pak následovala 18-letá přestávka, protože jsem odešel za prací do Prahy. Každý ale potřebuje v životě nějakou zábavu – někdo má motorku, někdo golfovou hůl, někdo víno. A já se nakonec vrátil ke kytaře.

V roce 2013 vznikla kapela Rock Folk People, pak Andband. S každou z nich jsem natočil album. Od roku 2019 už to je Tomáš Průša Band, který má také komorní podobu dua, kdy se mnou hraje skvělý Honza Sládek. Poslechněte si naší novou desku, a když se vám bude líbit, přijďte na koncert. Budu rád, když mi napíšete, jak vás to bavilo, nebo štvalo. Příležitost máte tady… Díky.

Tomáš Průša

Hudba

Poslechnout album
Poslechnout album
Poslechnout album

Video

Official

Pozvánka, Tomáš Průša Band 2020

Koleje, ANDBAND 2016

Nevstávám, ANDBAND 2016

Texty

Virtuální

koukáme do mobilů
a ztratili jsme oči
plný plánů a cílů
svět se kolem nich točí

ťukáme do klávesnic
čteme si dlouhý zprávy
neříkají často nic
jsou hlavně vtipný, hravý

žijeme na Facebooku
ve snaze zažít život
sdílíme víc než ruku
než ze zdí vypnout přívod

mluvit zapomínáme
milujem krátký zprávy
280 znaků máme
na to celý svět spravit

a kde je láska
a kde je odhodlání
a kde touha
a kde je ržání koní
a kde je volnost
a kde je mávání křídel
a kde je pravda
tak to bych fakt rád věděl

Pozvánka

tohle je pozvánka na rande
do příštího života
kdyby to vyšlo
když přijde samota
tak tady čekám jako tolikrát
vážně nevím jestli to vyjde
euforie nebo prázdnota
bude to Země, nebo jiná planeta
budu jen trpět, nebo se pořád smát

Jak to tak vidím
některý věci už byly
ale já přesto věřím
že zase přijdou
vrátí mi paměť
a zase narostou vlasy
budu mít radost, že dozrály klasy
a ptáci, že staví hnízda

zas budou mít smysl
Knížky jak Rychlý šípy
Podlehnu poprvé kouzlu pípy
a dám si pivo
zas budu řešit, kterou kopat nohou
a že někdy málo, je víc než mnoho
a než mrtvo, lepší je živo

zase tě potkám
a bude to láska
budeš má milá hebká kráska
a dáš mi pusu
zas budu si myslet, že je to navždy
až potkám tě s jiným, jsem schopnej vraždy
a zavolat Rusům 🙂

až budu umírat, zas budu řešit
jestli se kát, anebo dál hřešit
Buddha nebo Bůh?
a budu zmatenej dál, jak celej život
a pak řeknu si, tohle byl jenom pilot
ten příští bude lepší – uch

Nevstávám

dneska nevstávám, nepracuju
nikomu nevolám, nemailuju
nikomu nepíšu, nenadávám
jenom nevstávám

dneska nevstávám, auto nestartuju
nikam nejedu, město nezamořuju
nikam nechodím, neoxiduju
dneska nevstávám

nevstávám – nepracuju
nevstávám – nekomunikuju
nevstávám – neexistuju

prostě nevstávám, neprovokuju
nikoho netrápím, neuklidňuju
zle se nedívám, nekarikuju
dneska nevstávám

fakt nevstávám, ale nemiluju
s nikým se neloučím, nesbližuju
nikdo neodchází, ani se nepakuju
prostě nevstávám

nevstávám, ale prášky nepolykám
ani se neomlouvám, prostě nejdu nikam
nic mě nebolí, nezavzlykám
ale nevstávám

nevstávám, ale neumírám
žíly si neřežu, plyn nezapínám
z okna neskáču, náboje nenabírám
prostě nevstávám

Kámo

hej kámo, proč si tolik zbitej,
komu jsi za ty rány stál
koukám, šel po tobě jak lítej
a nebo jsi se trochu bál
oplatit ránu taky ranou
že se nevyplatí
až staneš tam, před velkou bílou bránou
na konci trati

hej, proč na zemi sedíš
když vstaneš, máš o hlavu víc
„dík paní“ mezi zuby cedíš
Když cinkot mincí uslyšíš
Jak dlouho prach z chodníku stíráš
I kdybys nemusel
když celý dny jenom do tmy zíráš
věříš jednou přijde den

hej, holka, pořád tady stáváš
každý den říkáš naposled
když na auta kolem rukou máváš,
posledních pětadvacet let
on jednou přijde, pořád věříš
a odveze tě pryč
bílej dům, bílej plot a pak už nevíš,
Hollywoodskej kýč

Ben Nevis

stoupám, pode mnou Evropa střed
stoupám, dole se mění svět
kopce jsou zelenější i voda víc zelená
mraky ocelovější, a mokrý ramena

stoupám a mám jasnej směr
stoupám, kompas míří na sever
kde legendy jsou živý, až by se člověk bál
že to nejsou ryby, co plavou opodál

u moře sem chvíli byl
teď stoupám do mraků
po nocích slyšel písně víl
milenek ovčáků
ač byl jsem kde jsem byl déšť byl můj kámoš u silnic
a vzduch tam vážně hustej byl, z dýmem z pálenic

stoupám a klesám k útesům
stoupám a fakt nevím, jestli to donesu
jenže jak to bývá, náhle se v dálce zjevil cíl
z mlhy se vynořil starej maják, prostě tam byl

stoupá a klesá sklenicí vzduch
stoupá, jak tohle dělaj, ví jen bůh
nahoře se houpe pěna, jak tuleň v příboji
pěna svědkyně němá, kdo tohle ustojí

Kurtizána

stává se to vždycky z rána
snad bývalá kurtizána
nikdy mě to nemine
stará dáma v kombiné
sedí na střeše
a kouří u nás v domě

cestou z ložnice anebo ze spíže
stará dáma v negližé
na střeše tiše vítá den
tvář obrácenou na Eden

sedí na střeše
a kouří u nás v domě

možná ukecává dveřníka
který vždy tolik naříká
že ráj je plný, nabytý
a každý chce tam, ty i ty
sedí na střeše
a kouří u nás v domě

Došla mi síla

došla mi síla
tomu bych nikdy nevěřil
došla mi síla
jdu ulicí
je jeden věčnej stín
v nadhlavníku Hitchcockovy ptáky
můj mozek si propůjčily taky
ke svým hrám
trhají provázky ovčího sýra

po poušti kráčím
vpravo je nic
a vlevo je něco
tady jen já
ti lidé kolem vůbec nejsou
stopař předešlých zim
je jako podzim sám
barevný, ulítlý, zbyl
jenom Camusův stín
cizinci v ulicích

Koleje

tvý tělo – koleje
dvě nohy, pro koho?
dvě cesty dopředu
a žádná zpátky

tvůj pokoj – nádraží
automat na kafe
projíždí osoby
v beztvarém davu

tvé vlasy – pavučina
punčochy pro vrahy
seš zase mezi svýma
a to mě nebaví

vysáváš v bezkrví
zaslepené letce
vysáváš bezbranný
a to jde tak lehce

rozbij mé oči
na lep ti skočím
o kámen praská
veliká
láska

 

Kluku

ještě celý byt, nese tvoje stopy
poznal jsem to hned a uši jsem sklopil
na polici, nenechám svojí ruku
a ten kdo to sved, říká dej si pozor kluku

půl hodiny hodiny zpět, v kině jsme se smáli
prsty hlavoví, útokem se brali
tvoje vlasy, navoněly ruku
tvý řasy ohnivý říkaj, dej si pozor kluku

ještě celej svět, nese tvoje stopy
znám tě nazpaměť, stejně jsem nepochopil
na polici, nenechám svojí ruku
a ten kdo to sved, říká dej si pozor kluku

Myš

kdybys byla moje milá, malá jak ta myš
tak bych se naučil spát u tebe blíž
kdybys byla moje malá milá jak ta myš
tak bych se naučil žít u tebe blíž

jenom malá, šedivá myš
mi tady zbyla, vždyť víš
jenom malá, růžovošedivá myš
mi tady byla, a ty jinde spíš

kdybys byla moje milá nebyla beranem
tak by hvězdy pověděly, na furt spolu zůstanem
Kdybys moje milá rohy neměla
tak spolu oheň rozpálíme vždycky do běla

dokud jsi moje milá čísla neznala
neměla jsi problém, kdy jsi chtěla sis mě nedala,
dokud jsi moje milá nevěděla jak se čísla čtou
měl jsem pocit, že si lítám nad vodou

Koncerty

6 9 Ponton Střelecký ostrov Praha Tomáš Průša & Jan Sládek
12 9 Plovárna Tábor Tomáš Průša & Jan Sládek
28 9 U Prince Miroslava Praha Tomáš Průša Band

Pro pořadatele

Ke stažení

Kontakt

Zanechte mi zprávu a ozvu se vám hned, jak dohrajeme!